Projekt NEUSÍNEJ!

Kniha vznikla jako spontánní inspirace během jara 2025.

Prvního března 2025 se Tamara Martínez probudila s myšlenkou, že má v hlavě příběh, který chce ven, a od té doby se jí ruka vlastně nezastavila. Vlastně obě ruce - ačkoli nepíše všemi deseti, ale tak všelijak. :)

Od začátku byla kniha zamýšlena jako příběh na pokračování. Autorce bylo jasné, že do jednoho dílu se všechen materiál nevejde.

Doteď Tamara velebí svou zlatou kamarádku, která se stala "prvočtenářkou" knihy a měla pro autorku povzbudivou zpětnou vazbu. To jí dodávalo energii psát dál a s ještě větším zápalem.
Během prvního roku aktivního psaní vznikly dva díly série. Nyní, při vydání první části, má Tamara rozepsaný díl čtvrtý. Jinými slovy, kostky jsou vrženy. Už s tím nejde mnoho udělat, i kdyby se našel někdo s lepším nápadem na vývoj děje. :)
Nic ale není ztraceno definitivně. Pokud při čtení získáte inspiraci na alternativní děj či vývoj postav a budete ho chtít sdílet, bez obav jej autorce zašlete. Může dostat prostor v sekci webu určené pro fanoušky. (Ke zveřejnění, byť jen části, však bude potřeba váš písemný souhlas.)

Rozhovor s autorkou o projektu NEUSÍNEJ!

Jaký je žánr knihy?

"Knihu bych charakterizovala jako mysteriózní román s prvky dramatu a sci-fi. Možná je blízký young adult literatuře. Údajně je čtenářsky ideální, když je text multižánrový, tak snad to bude platit i v tomto případě. Každopádně, NEUSÍNEJ! v sobě podle mě kombinuje linii rodinného dramatu, milostné romance a apokalyptického scénáře vývoje postmoderní společnosti. Dotýká se mj. role digitálních technologií, významu institucí v našich životech nebo tenké hranice mezi duševním onemocněním a senzibilitou. Je to příběh o naději, o rozvoji vlastního potenciálu, o zodpovědnosti, přátelství a lásce. V současném mnohdy nepřehledném světě se snaží najít odpověď na to, jak zakusit bezpečí ve vlastní mysli.

Když se na knihu podívá člověk s nadhledem, lze ji pojmout také vyloženě nedějově - jako fantazijní projekt kohokoli z nás, odehrávající se klidně v několika vteřinách. Také ji jde vnímat hodně metaforicky, jinotajně. Domnívám se, že v příběhu nejde o to, jaké jsou právě lokace knihy, ale o to, jak s námi jakýkoli systém pracuje a jak my zpětně ovlivňujeme systém. Přijde mi fascinující představit si celou sérii knih NEUSÍNEJ! jako jedinou bdělou fantazii, unikátní vizualizaci, nebo třeba jako jeden dlouhý sen.

Všechny tyhle pohledy na věc podle mě NEUSÍNEJ! umožňuje. A stoprocentně i další - jsem zvědavá na interpretace čtenářů a čtenářek, protože ty vlastně definují, o čem kniha je pro každého z nás. Jak píšou postmodernisté, 'autor je mrtev'. Podle mě to absolutně platí."

Proč je kniha určena čtenářům až od 15 let?

"Spíše doporučena. A to kvůli tématům, se kterými kniha pracuje a která nejsou vždy pohlazením pro dětskou duši. I když tyto věci k literatuře v žánru young adult také patří, pro jistotu upozorňuji, že kniha obsahuje sexuální scény, odkazy na sebepoškozování a násilí. V zájmu autenticity také občas vybočí mimo slušný slovník. Proto bych ji doporučila mladým dospělým, kterými jsou ostatně i hlavní postavy - Samuel, Viktorie a Benjamin."

Proč kniha vyšla v nakladatelství Jonathan Livingston?

"Otrávily mě procedury zasílání textu do tradičních velkých nakladatelství a následná dvouměsíční či tříměsíční čekání. Bylo to období frustrace a zklamání. Po nějaké době jsem si položila otázku, na co vlastně čekám? Vždyť v mém případě nakladatelství buď ani nereagovala, nebo text stroze zamítla, případně oznámila, že kniha nebude zařazena do edičního plánu. Jediná lidská odpověď přišla z nejmenovaného nakladatelství, které text pochválilo, ale vysvětlilo důvody, proč nyní není možné jej přijmout. Ano, i nepřijetí se dá napsat mile. :)

Jonathan Livingston byla moje investice, ale rozhodně jí nelituji. Knížka chtěla ven a díky spolupráci s paní Lenkou Novotnou z GD3D a s paní Evou Kaiserovou z Jonathan Livingston venku je.

Při rozhodování jsem brala v úvahu i fakt, že při vydání knihy po vlastní ose budu mít vysokou míru kontroly nad tím, jak bude výsledek vypadat. Ať už text samotný, návrh obálky, nebo třeba doprovodné kanály pro marketing. Což vnímám nakonec jako klíčovou výhodu a ideální způsob, jak knihu vyslat do světa. Navíc, já jsem nikdy necítila touhu, aby moji knížku četly desetitisíce lidí. Jsou mi jasné limity žánru, limity dané tématem, limity mého psaní (nemám žádnou průpravu a píšu z čistého nadšenectví). Čtení o teenagerech a apokalyptické konspirace nejsou pro každého, vyloženě odlehčené čtení na dovču NEUSÍNEJ! taky není...

Takže třeba taková stovka lidí, kteří si knížku přečtou a v něčem je osloví? Ano, to by myslím odpovídalo tomu, jaké mám ambice."

Na webu jsou využity obrázky generované AI. Není to s ohledem na zamření knihy trochu kontroverzní?

"Ano, obrázky zde na webu jsou vytvářeny za využití AI, a to zcela záměrně. Projekt NEUSÍNEJ! testuje hranice. Testuje naši lidskost. Hledá odpovědi na to, jak se vlastně ona lidskost pozná? Navíc (pozor, spoiler), někde tu mezi námi už stejně jsou. Organici... Dáme jim šanci zlidštět, cokoli to reálně obnáší? Jaká bude generativní AI, závisí dle mého názoru jedině na nás. Jací budeme my v době rozmachu technologií a AI, je rovněž na nás.

Tím se dostávám k procesu vzniku obrázků. S jejich generováním jsem neměla žádnou předchozí zkušenost, takže i když 'to vlastně dělala umělá inteligence za mě', docela jsem se u toho nadřela. Chvílemi jsem si držela hlavu v dlaních, cítila jsem bezmoc a vztek (co mi to jen připomíná = odkaz pro čtenáře knihy). Pozitivní mi nicméně přišlo, že při různých pokusech o generování vznikly stylově poměrně různé výsledky. A řekla jsem si, že pro obrazotvornost moji i případných čtenářů/čtenářek to může představovat spíše plus. Samuel by mohl vypadat takhle, ale taky třeba takhle... Anebo tak, jak ho vidíte vy nebo vy. Čím větší spektrum, tím za mě lépe a blíže tomu, co je unikátně lidské - rozmanitosti.

Pokud vytvoříte nějaký vlastní obrázek k NEUSÍNEJ!, ať už generovaný, nebo tažený od začátku rukou, mile rádi ho na webu zveřejníme. S vaším souhlasem."

Mají postavy v někom svůj předobraz?

"Nemají. Příběh je čistá fikce, lokace jsou smyšlené a postavy jsou striktně fiktivní osoby. Při psaní se nicméně pokaždé stávám zpravidla všemi hlavními hrdiny najednou. Beru na sebe jejich emoce, jejich zkušenosti, jejich osobnosti... Jako kdybych prostupovala jejich životy a žila s nimi jejich příběhy. Je to na jednu stranu velmi autentická a inspirativní zkušenost, ale v jistém smyslu extrémně vyčerpávající. Například moje rodina pak na mě někdy mluví, ale bohužel neví, že jsem zrovna Viktorií nebo Benjaminem. To může komunikaci doma komplikovat.:) A pozor, já se stávám i postavami, které nejsou tak úplně na první dobrou 'pozitivní', takže i jakékoli 'temné záměry' kohokoli v knize prošly do puntíku taktéž přes moje tělo a přes moji mentální schránku. Slízávám tedy na vlastní kůži opravdu úplně všechno, co si moje postavy zamanou."

Jak dlouho Vám trvalo román napsat?

"Upřímně? Necelé tři měsíce. Šlo to prakticky samo. Mě psát opravdu baví a proces tvorby pak připomíná skoro automatickou kresbu. Pořád to ale není tak rychlé, jak by asi román vytvořila AI. :) Vedla jsem v té souvislosti s chatbotem debatu o tom, jestli si myslí, že AI v nejbližších letech nahradí autory a autorky knih. Odpověděl/a mi, že se domnívá, že generické texty půjdou umělé inteligenci velmi dobře. Přesto si ale myslí, že nemalá část děl bude pro chatboty zatím kvalitativně nedosažitelná. Tak jsem zvědavá... Když se ale vrátím na začátek - mnohem složitější a časově náročnější než knihu napsat znamenalo v mém případě knihu vydat. Musela jsem hodně posilovat svou trpělivost a pokoru. Až s Jonathan Livingston se věci daly rychle do pohybu."